A JE TO TADY
"Raději prohrát se ctí než vyhrát podvodem."
-Sofoklés-
Po letech odmítání a úmorné snahy se vyhnout právě tomuto okamžiku, ten den stejně nastal. Tak dlouho jsem bojoval proti blogům, jakožto nástroji pro lidi neschopné vytvořit vlastní web.
Vím, můj úvod zní poněkud urážlive a za to se velmi omlouvám, ale dovolte mi můj názor trochu vysvětlit. Snad pochopíte a třeba vás i přejde chuť vrazit tomu parchantovi a klávesnicí pár facek. Ať se totiž snažím o opak, dávám na první dojem. Při tvorbě svých prvních webových stránek jsem uvažoval o vytvoření paralelního blogu, jako je tento, a vydal jsem se na průzkum. První stránka mě nijak zvlášť nezaujala, nějaký chlapec se tam chlubil svými úspěchy v posilovně a přemrštěné množství reklam a placených odkazů mě rychle odradilo. Druhý web byl o to zajímavější. Přerůžovělost stránek jsem nechal být a otevřel si nejdiskutovanější příspěvek. Mladá slečna tam sdělovala světu své rady ohledně různých typů tampónů a pod článkem se rozjela vášnivá diskuze o vhodném velikosti a tvaru. Opustil jsem raději stránku a vydal se dál. Růžová srdíčka vystřídali medvídci a roztomilá koťátka. Naše kočka měla čtyři koťata a proto moc dobře vím, jak roztomilá dokážou být, když ty svoje roztomiloučké tlamičky zakousnou do vašeho lýtka. Ano, uznávám, kočky jsou krásná stvoření. Dokud vám neprokousnou ucho a nevyškrábou oči. A tak jsem hledal dál. A dál. A dál. Po dvou hodinách civěním do monitoru jsem nenašel jedinný blog který by vykazoval alespoň náznak autorovi inteligence či soudnosti. A to bylo před šesti lety....
...a dnes je dnes. Dvaadvacátého března, léta páně dvatisícetřináct. Opět sedím u počítače, oči upnuté na monitor a mozkové závity jedou na plné obrátky. Mému webu něco chybí. Jistě, zpětná vazba, komunikace s návštěvníky. Ale co dělat? Na tvorbu fóra nemám nervy a na blog bych musel instalovat redakční systém a to se mi také nechce. A poslední dobou jsem stále častěji narážel na blogy které nejenže vykazoval prokazatelné známky inteligence a kreativity co víc, oni jí doslova překypovali. Ať už šlo o tématicky založené stránky o grafice a animaci nebo o osobní stránky, blogy jsou prostě všude. A vlastně, proč ne?
Přeci jak praví staré přísloví: "Když nemůžeš nepřítele porazit, přidej se k němu."
Teď už doufám chápete můj předchozí odpor k blogerům odpustíte mi. Sám nepatřím k lidem s dokonalým pravopisem a super-inteligentní formou vyjadřování, ale rád se podělím s lidmi o své názory, prodiskutuji co si diskuzi zaslouží a zanadávám na to co si o nadávky koleduje.
A co na mém blogu vlastně můžete očekávat. Budu zde představovat své pokroky v počítačové grafice, převážně 3D. Má vášeň k literatuře zde také najde své uplatnění, nejdříve jako čtenáře, později snad i jako "spisovatele". A nesmí tu chybět jazz. Spíš však očekávejte zajímavý videa a tvorbu jiných než mou vlastní neboť moje hra na klavír je stejně otřesná jako psaní i/y.
Váš novopečený bloger
Mike Havliczek
